Probíhá zápis SB! TADY
1. Kapitola Bloodlines přeložená z části do čj tady!

Malá ukázka z knihy Kisses from Hell

4. září 2010 v 16:45 | Dae |  Vampýrská akademie/Vampire academy
Takže jak už jsem psala, kniha Kisses from Hell je o tom,konkrétně část nazvaná Sunshine,
jak se seznámili Lissini rodiče.
Našla jsem ukázku z knihy- Kapitolu dvě a právě tu si teď můžete přečíst v českém znění xD
Omlouvám se za chyby. Je to celé překládáno z aj, takže pokud bude někdo kopírovat, prosím se zdrojem. Přeložit to nebylo zas tak snadné:) Díky
Celý článek v aj - Tady

Richelle Mead - Sunshine - Kapitola dvě
hell

Rhea Denielsová neměla ráda lodě. Vždycky ji napadlo, jestli to nemá
něco společného s tím, být ohnivým wielderem. Všichni Morojové,
dokáží používát magii jednoho ze čtyř elementů - zemi, vzduch, vodu a oheň.
Ti, kteří ovládají vodu, mají vždycky rádi koupání a lodě. Ale ne Rhea.
Z houpání sem a tam - a to i na velké lodi jako je tato - se jí dělalo nevolno.
A navíc měla strach z toho, že přepadne přes palubu a potopí se do studeného
a temného hrobu.
Ale ani to jí dnes večer nezabránilo stát blízko okraje, daleko od
smíchu ostatních, kteří rozebírali útok na pláži. Nevadilo jí být sama.
Stejně většinu z nich ani neznala. Kromě toho, na vnější straně jachty,
foukal vítr nejvíce a z toho, jak ji vítr chladil, se cítila méně nemocně.
Nicméně pořád svírala křečovitě zábradlí. Ušklíbla se a podívala se na místo,
na které měla dorazit. Stejně jako všichni vampýři měla vynikající noční vidění, takže už rozeznala siluetu ostrova. Podle ní se k němu nepřibližovali dostatečně rychle.

ZBYTEK POD PEREXEM - Klik na celý článek =)

"Nezranila sis ruku?"
Ten hlas ji polekal. Morojové mají také dobrý sluch, ale tenhle nováček,
ji přistihl nepřipravenou. Ohlédla se a spatřila muže, který ji
zvědavě pozoroval a strčil si ruce do Khaki kalhot. Vítr mu rozcuchal
vlasy, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. Jeho barva vlasů byla
fascinující. Její vlastní vlasy měli barvu světlého zlata, ale on měl
vlasy platinové, které by, kdyby jste je viděli v určitém světle, vypadaly
bíle. Vypadal královsky. Jako někdo, kdo se narodil a byl vychován pro
moc a prestiž. Ale tenhle popis by seděl na všechny na téhle lodi.
"Ne," zalhala. Ticho. Rhea nenáviděla ticho. Vždycky cítila, že je
potřeba vést rozhovor a snažila se vymyslet, co říct dál. "Proč jsi tady?"
Ten hlas zněl drsně a ona sebou trhla.
Věnoval jí malý úsměv. Měl pěkné rty, pomyslela si. "Chceš abych odešel?
Je tohle tvá soukromá část lodi?"
"Ne, ne, samozřejmě, že ne." Doufala, že v té tmě nevidí, jak se červená.
"Já... jen jsem překvapená, že nejsi se všemi ostatními."
Myslela si, že by mohl mít nějakou poznámku, ale pak, k jejímu překvapení,
úsměv zmizel. Odvrátil od ní oči a zadíval se na moře.
Dívala se na jeho oblečení, stejně jako on. Nebyl ve smokingu nebo tak,
ale jeho kalhoty a svetr říkaly, že je vysoce postavený. Ve svých džínech
se cítila trapně. Jeho další slova, ji odvedly od zkoumání oblečení.
"Myslím, že už jsem unavený z těch historek o Strigojích," řekl, hlas měl
tuhý."Jako by to bylo něco super."
"Aha." Ohlédla se, kde je ta holka Ashley? Vyprávěla svůj příběh snad už
po sté. Rhea stále slyšela útržky a příběh jako by byl s každým vyprávěním
lepší a lepší. V téhle verzi ji Strogij skutečně hodil na zem a byli zapotřebí
všichni strážci, aby ji zachránili. Rhea obrátila svou pozornost zpět
ke své zvláštní společtnosti. "Jo... Opravdu neznám nic tak zajímavého, alespoň
né tak."
"Ne?" Obrátil se zpátky k ní, vytřeštil oči, jako by to byla ta nejpodivnější
věc, že si někdo myslí, že útok Strigoje je super. Viděla, že jeho oči mají
nefritovou barvu, jak fascinující kombinace s jeho vlasy. Zelené oči byly
krásné a vzácné. Vyskytovali se pouze u několika královských rodin.
Daškovi byli jedni, ale nomohla si vzpomenout na ostatní.
"Samozřejmě, že ne," ušklíbla se a doufala, že to nebylo moc zřejmé.
"Nebyli by tak nadšení, kdyby se někdo opravdu zranil. Já si myslím,
bože, to si napamatují ten útok v San José? Když zemřeli všichni ti lidé?"
Ten muž najednou ztuhl, oči stále široce otevřené a ona najednou
litovala svých slov. Znal nějakou z obětí? Cítila se hloupě a trapně.
Nadávala sama na sebe, že nepřemýšlela, než něco řekla.
"Je mi to líto- Já neměla-"
"Ty si to pamatuješ?" zeptal se zmateným hlasem jako předtím.
"Ano... jak bych nemohla? Tím myslím... No, neznala jsem nikoho osobně,
ale všichni ti lidé... Většina z nich byli Lazarové, ale také lord Szelsky
a manželka prince Dragomira. Jak jen se to jmenovala?"
"Alma," řekl tiše.
Rhea zaváhala, nebyla si jistá tím, co může říct. Byla si jistá, že určitě
z nich někoho znal. "Bylo to hrozné. A nejenom hrozné. Nedokážu si ani
představit, jak se musí cítit jejich rodiny..."
"Stalo se to před šesti měsíci," řekl stroze.
Rhea se zamračila a snažila se přijít na to, co tohle prohlášení znamená.
Naznačoval, že šest měsíců je dlouho - podle ní nebylo. Mluvil, jako by
ji zkoušel, ale nedávalo to moc velký smysl.
"Nemyslím, že šest měsíců je dostatečně dlouhá doba na to, aby jsi se
vyrovnal se ztrátou někoho, koho miluješ," řekla nakonec. "Nemohla jsem.
Znal-Znal jsi tam někoho?"
Otevřel ústa, aby něco řekl, ale najednou lodí otřásla vlna. Ta sebou
trochu trhla, a to způsobilo několik výkřiků. Rhea zalapala po dechu
a stiskla zábradlí pevněji-což ji nejdříve nenapadlo- takže ztratila
trochu ze svého pevného postavení. Její společník ji chytil a pomohl
ji udržet rovnováhu. Potom se loď vyrovnala a opět hladce plachtila.
Zhluboka dýchej, zhluboka dýchej, říkala si. Nebylo to to, co si lidé
říkají, aby se uklidnili? Ale nezdálo se jí, že by těžce dýchala.
Spíš zrychleně a srdce jako by jí mělo vyskočit z hrudi.
"Klid," řekl tiše a dál ji uklidňoval. "Jsi v pořádku. Byla to jenom
špatná vlna."
Rhea neodpověděla. Její tělo zůstalo napnuté a neschopné se pohybovat
nebo vyvolávat v ní hrůzu.
"Hej," pokusil se znova. "Je to v pořádku. Podívej, už jsme skoro ta, vidíš?"
S velkým úsilím se Rhea podívala k místu, kam ukázal. Ostrov byl mnohem blíž.
Seskupení světel značilo dok a čísla kolem pobřeží je doprovázela dovnitř.
vydechovala, uvolnila své sevření a trošku se pohnula. Pořád ji držel.
Nebyl si jistý, jestli je opravdu v pořádku.
"Děkuji ti," řekla nakonec."Já jsem... jsem v pořádku."
Ještě chvíli ji držel, ale nakonec ji pustil. Když zvednul ruku, která
držela její, zdálo se, že byl překvapen prstenem, který nosila.
Jako briliant se třpytil na jejím prstu. Šokovaně na něj hleděl,
jako by měla kolem ruky omotaného hada.
"Ty jsi... zasnoubená?"
"SE Stephanem Badicem."
"Vážně?"
Tón jeho hlasu-ale nechápala proč- v ní najednou vyvolal hněv. Samozřejmě,
že byl překvapen. Proč by neměl? Všichni ostatní byli. Všichni se divili,
že někdo jako Rhea Danielsová-napůl královská-mohla zaujmout někoho
kdo je z takové prestižní rodiny. Manželství jejich rodičů, byl dost
velký skandál. Všichni si mysleli, že si ji pod sebe matka vzala a Rhea
věděla, že ona její vztah se Stephanem podporuje.
Přesto Rhea nenáviděla pomluvy. Slyšela si šeptat lidi, jestli její
rodiče nedali Stephenovi nějaký úplatek, aby si ji vzal.
Jiní říkali, že si ji Stephan vzal, protože je lehkodostupná a až ho
unaví nebude jeho jediná. Věděla, že spolu vedou nějaký divný zápas.
Rhea byla klidná- zabývala se světem. Stephen byl bouřlivý a vždy
ve středu dění- a to natolik, že byl nyní pryč s ostatními.
Rhea od toho blonďáka odstoupila."Ano," řekla ostře. "Vážně je to skvělé.
Vzal mě s sebou." Byla jedna z mála lidí, kteří chodili na akademii Svatého
Vladimíra.
"Jasně..." Ale ten hlas si nebyl tak úplně jistý. Možná si připadal bezradně.
"Já jen... jen vás nemůžu vidět dohromady."
Samozřejmě, že ne. On byl elita. I mezi královskými, kteří tam byli,
vypadal lépe. Vážně se divila, že s ní vůbec mluví.
"Nebojíte se... Nebojíte se, že jste příliš mladí?" Opět to pronesl tím
tónem, který ji naštval.
"Když najdeš někoho dobrého, nemusíš skákat z člověka na člověka."
Teď sebou trhl a zdálo se, že nemá odpověď. Asi má taky citlivé oblasti.
Zachránilo ho, když na něj zavolala pěkná-hnědovlasá dívka, aby se k nim
připojil. Volala na něj jako na Erika.
"Raději by jsi měl jít," řekla Rhea. "Ráda jsem s tebou mluvila."
Začal se otáčet a pak zaváhal."Jak se jmenuješ?"
"Rhea."
"Rhea..." říkal to, jako by zkoumal každou slabiku. "Já jsem Erik."
"Jo, slyšela jsem." Dívala se zpět na okraj lodi, což znamenalo, že
skončila rozhovor. Měla pocit, že by mohla říct ještě něco, ale
po několika sekundách uslyšela jak někdo odchází za zvuku bouřících vln.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama